Porodní příběhy žen, které jsem doprovodila při porodu

Matyášek, 2.8.2015, Nemocnice U milosrdných bratří

To, že nechci být u porodu jen sama s manželem, jsem celkem s jistotu věděla už na začátku těhotenství. Nemocnice na mě působí velmi negativně, tak jsem chtěla mít u sebe oporu, kterou budu znát a budu jí moct při porodu věřit. Že mě k porodu doprovodí právě Viki jsem se rozhodla až na cvičení, když jsem jí trochu lépe poznala. Na předporodní kurzy jsem bohužel nechodila, protože jsem měsíc před porodem měla státnice, tak jsem byla ráda, že zvládám vůbec učení. Veškeré přemýšlení nad porodem jsem tedy stále odsouvala, což jsem nakonec zjistila, že bylo jen dobře. Už i během kurzu cvičení mi Viki zodpověděla všechno co mě zajímalo, takže moje obavy byly čím dál menší. Největší strach jsem asi měla z velkých a zdlouhavých bolestí v nemocnici, z toho, že přece nemůžu vytlačit tak velký mimčo :-D a z nástřihu a šití. Díky doporučení cvičení s Aniballem jsem se zbavila strachu, že mimčo nevytlačím, a tak už zbýval „jen“ velký strach ze samotné nemocnice a bolesti.

V den porodu jsem v noci ucítila menší bolest a v tu chvíli mi Viki píše, že jede k porodu, tak jsem se s Matyáškem domluvila, že to určitě porod ještě není a usnula jsem. Po pár hodinách jsem se ale vzbudila a vidím od Viki sms, že už mají porozeno a můžu rodit. Jak kdyby to Matyášek věděl a hned ráno dal o sobě vědět. Kontrakce byly postupný a ze začátku ani moc nebolely, a tak jsem ještě stihla uklidit, zkouknout pár seriálů, ale kolem poledne to začalo být intenzivnější, a tak jsem byla s Viki domluvená, že jakmile to bude tak po 5 minutách tak přijede. Pořád mi ale přišlo, že na to, že to má být porod, tak to tolik nebolí (vzhledem k mému strachu z bolesti, jsem si říkala, že až nebudu moct bolestí mluvit, tak to bude teprve přece ten porod :-D). Kontrakce sice byly častější, ale já stále mohla mluvit :-D no ale i tak Viki raději přijela. Viki se taky moc nezdálo, že bych měla rodit, a tak na mě zkusila spoustu fíglů s polohováním, který zázračně pomohly. U některých poloh jsem si občas říkala, jestli já to mám zapotřebí, jestli by to nešlo i bez prodýchávání kontrakcí na záchodě, hlavou dolů z gauče, bez houpání  břicha v šátku ale po 2 hodinách všech těchto poloh začala hodně odtékat plodová voda a měla jsem pocit, že mimčo už musí ven, jelikož Viki moc dobře věděla, že chci do porodnice jet až na poslední chvíli, tak tomu tak opravdu bylo :-D Ohromnou oporou pro mě bylo masírování zad míčkem, bez kterých by pro mě bolesti byly mnohem horší.

Po těchto dvou hodinách přišly ony bolesti, kdy jsem nemohla mluvit, a tak jsme jeli fofrem do porodnice. Měla jsem ohromné štěstí na sestřičku, která byla úžasná a plně respektovala můj porodní plán. Vzhledem k silným kontrakcím mi ani nenutila natáčet dlouhý monitor a rovnou jsme šli rodit. Polohu jsem si mohla vybrat podle sebe a do půl hodiny po příjezdu jsem měla porozeno, bez nástřihu, bez šití. Při rození placenty jsem sice bohužel začala víc krvácet, takže i když jsem nechtěla žádnou medikaci, tak mi ji nakonec museli dát, aby se krvácení zastavilo. I tak ale svůj porod hodnotím jako krásný silný zážitek a pokaždé když si ho přehrávám v hlavě, tak mám slzu v oku, jak to byl úžasný pocit, když jsem poprvé uviděla svého Matyáška.

Chtěla bych ti Viki za celou rodinu moc poděkovat, že jsi mi byla velkou oporou a budu se těšit na další porod.

Natálka, Matyášek a Vojta

 

 

__________________________________________________________________________________

Matěj, 13.1.2015, Nemocnice U milosrdných bratří

Milá Viki,

bylo to moje první těhotenství, plánované a bylo to krásné. Byť jsem měla velký strach ze samotného porodu, jak to zvládnu. Věděla jsem, že budu mít velkou podporu od přítele, ale po určitém nepříjemném zážitku z pohotovosti v porodnici na Obilném trhu, jsem se rozhodla, že bych měla ráda ještě u porodu člověka, který poradí, pomůže a řekne, co čekat, co nastane, co se bude dít. A věděla jsem, že chci,  aby samotný porod nebyl pro mne nepříjemnou vzpomínkou, ale tím, na co budu vzpomínat s pomyšlením, že vše proběhlo bez problému a hlavně v klidu. A to se díky tobě stalo. Nejen, že jsi mi pomohla s porodním plánem, vysvětlila, na co mám nárok, co můžu, ale byla jsi velkou podporou a pomocí při samotném porodu.

Samotný porod pro mě začal doma kolem druhé hodiny odpoledne. Vše se však rozjelo až po půlnoci, kdy kontrakce začaly být pravidelnější. Po krátkém telefonátu jsme se potkali až v porodnici, kde nás nechali na porodním sále. Měli jsme velké štěstí na porodní asistentky, které nám ponechaly klid a čas. I když porod trval až do půl čtvrté odpoledne, tak vše jsme díky tobě zvládli. Jsem také ráda, že jsi mě odradila od epidurálu, který jsem si chtěla nechat píchnout  skoro na konci porodu, protože už to pro mě bylo dlouhé a únavné. Až po propíchnutí plodové vody se porod pořádně rozjel a díky tvým kouzelným rukám pro mne bolest kontrakcí byla snesitelnější.

Chtěla bych ti tedy ještě tímto poděkovat za tvou podporu, pomoc, rady a zvládnutí tak dlouhého porodu. Díky tobě strach z porodu opadl, protože jsem věděla, že když by se něco stalo, věděla by sis rady.

Díky!

       Jana, Jura a Matýsek 

 

__________________________________________________________________________________

Rémy Chevalier, 20.5.2014, Nemocnice U milosrdných bratří

 

Na porod nevzpomínám úplně s nadšením, neb jsem netušila, jak to bude bolestivé. Myslela jsem si, že díky masírování hráze a všem možným úkonům, které jsem dostala doporučené a aplikovala, to bude pohodička. Nebyla. O to víc jsem ráda, že jsme měli Viki u porodu jako dulu. Když jsem doma poprvé oznámila, že plánuji mít dulu u porodu, tak manžel chvíli nechápal, proč? Že to zvládneme sami, když je tam ještě porodní asistentka dané porodnice. Ale nakonec byl i on rád, že s námi Viki byla. 

Jako první velké pozitivum beru absolvování kurzu předporodní přípravy s Viki, kdy jsem byla ze začátku dost v šoku, co a jak probíhá, co se v porodnicích děje, jaké jsou přístupy, atd… Ale to, že jsem měla dost informací, co je a co není možné, jsem si ujasnila, jak chci, aby porod probíhal a vše jsem si dala na radu Viki do porodního plánu. Takže původní plán byl rodit přirozeně, bez urychlování, bez nástřihu a hlavně bez medikace. No, nakonec to tak nedopadlo, protože situace při porodu se různě mění, ale tím, že jsem měla porodní plán, musel se mnou personál vše konzultovat a i při návrhu, abychom píchli vodu, připíchli oxytocin, nebo nastřihli hráz, se vždy čekalo na můj souhlas, který jsem chvíli zvažovala a dané úkony odsouhlasila až ve chvílích, kdy se porod zpomaloval, nebo několik hodin nehnul. 

Viki mi byla velikou oporou při bolestech, kdy uměla poradit, jakou polohu zaujmout, jak polohy střídat a na zmírnění bolestí mi masírovala záda. Dále bylo super, že se mnou chodila do sprchy a tam mi pomáhala při kontrakcích… 

Bylo moc prima, že se mnou byl u porodu i manžel, byla jsem ráda, že mě drží za ruku, pomáhá mi při kontrakcích držet hlavu, a hlavně že je tam prostě se mnou. Ale upřímně jsem taky byla moc ráda, že nevidí, co se tam dole děje. Nemyslím si, že by to pro něj byl hezký zážitek a mně by to bylo nepříjemné. Takto se mi mohl věnovat hlavně po psychické stránce a fyzicky mě držet, což bylo to nejlepší, co pro mě mohl udělat. 

Na radu Viki jsme při začínajících kontrakcích zůstali doma co nejdéle (10 hodin), a do porodnice jeli, až když mi přišly bolesti nesnesitelné (cca ve 4h ráno). Tam jsme se s Viki setkali a já v domnění, že budu každou chvilku rodit, jsem šla na vyšetření na příjem. Trochu nepříjemná informace byla, že jsem otevřená jen na 2cm, takže porod byl ještě dost daleko přede mnou. No, na porodním sále jsem strávila 9,5 hodiny, což příjemné nebylo, ale vzhledem k mé nechuti k nemocničnímu prostředí jsem ráda, že jsem do porodnice nejela dřív. Porod nakonec proběhl přirozeně (bez nutnosti použití kleští, čímž mě doktor trochu vyděsil, že pokud do určité doby neporodím, tak kleště budou nutnost). Je neuvěřitelné, když se ta hlavička objeví mezi nohami…a pak už to šlo v pohodě, že jsem o tom skoro nevěděla. Miminko jsem si hned nechala dát na své tělo a nechávali jsme dotepat pupečník + mimísek se po chvíli krásně sám přisál k prsu, což je nádherný pocit (ještě teď se mi derou slzy do očí, když si na to vzpomenu). Placentu jsem porodila ani nevím jak, a po opíchnutí proti bolesti mi doktorka sešila poraněná místa dole. To už jsem téměř nevnímala, neboť nadšení z miminka vše přehlušilo. Měli jsme i úžasnou porodní asistentku, takže můj porod byl v rámci možností ideální. Jediné, co mě nepříjemně překvapilo, byl doktor, který po porodu přišel s tím, že si miminko na 30 vteřin vezme, aby ho změřil, zvážil, atd…přitom jsem v porodním plánu měla výslovně napsáno, že miminko chci nechat dvě hodiny po porodu na svém těle, aby mohl proběhnout kompletní bonding, a rozhodně ho nechci nechat od sebe odebrat kvůli nějakému měření. Já bych asi vůči „lékařské autoritě“ v tom svém zničeném stavu jeho žádosti podlehla a bylo by mi to strašně líto, že mi ho berou, a že jsme bonding přerušili, naštěstí jsem měla vedle sebe manžela, který žádost doktora rezolutně odmítl, uf. Takže jsem si užila krásný bonding a miminko jsme nechali zabalit do zavinovačky až po 2 hodinách po porodu, kdy jsem se musela zmátořit, jít do sprchy a přesunout se na oddělení šestinedělí. Viki mi pomohla i s touto závěrečnou sprchou, což bylo dobře, protože jsem měla pocit, že každou chvíli vysílením omdlím. 

V porodnici jsem zůstala ležet od úterního odpoledního porodu do pátku a během této doby jsem se několikrát dívala do svých zápisků z předporodní přípravy, kterou Viki vedla, abych si ujasnila, co dělat a co ne, a hlavně jsem v zápiscích listovala hodně 3. den po porodu, kdy mi chtěli miminko vzít kvůli žloutence. Díky zápiskům jsem byla připravená jim říct, že pokud nedosáhl bilirubin určité hodnoty, tak jim ho do boxu k ozařování modrým světlem nedám…naštěstí měl takové hodnoty, že mi ho nakonec vzít nechtěli, ale ty dvě hodiny, co jsem čekala na výsledky, byly hrozné. 

A poslední, za co chci Viki poděkovat, je její ochota vždy poradit po telefonu, když jsem si pak doma nevěděla s něčím rady, a za dvě návštěvy, které u nás absolvovala po porodu, aby mi zkontrolovala techniku kojení a poradila s dalšími situacemi, ve kterých jsem byla jako prvorodička příliš nejistá. 

 

Takže, Viki, díky moc a přeji mnoho hezkých porodů! Hanča

 

 

____________________________________________________________________________________

Josefínka, 5. 9. 2014, Nemocnice U milosrdných bratří

 

Milá Viki,

Moc ráda vzpomínám na svůj druhý porod, u kterého jsi mě a mého manžela doprovázela. Moc mi záleželo na tom, aby proběhl přirozeně a v klidu, nejspíš také proto, že své první dítě, syna Šimona, jsem porodila sekcí, s čímž jsem se dlouho nemohla smířit. Už na našem prvním setkání jsi mi byla velmi sympatická, byť mi ještě nějaký čas trvalo, než jsem se rozhodla, že tam chci kromě manžela mít ještě někoho jiného. Můj porod začal nad ránem, ale já si stále nebyla jistá, jestli to už je „ono“. Radši jsem ale povolala své rodiče, aby hlídali Šimonka. Kontrakce začaly být pravidelné, jakmile se dostatečně přiblížili k Brnu, a já měla jistotu, že o něj bude postaráno.

Do porodnice jsme dorazili kolem druhé hodiny, kontrakce jsem měla po čtyřech minutách, ale porod byl v samém začátku. Setkali jsme se až tam a manžel mi později svěřil, že jsi mu říkala, že jsme se možná unáhlili, že to bude ještě nejspíš dlouho trvat. Já jsem ale už do porodnice jet chtěla, nemohla jsem dovolit, aby mě Šimonek viděl trpět bolestí. Naštěstí, především díky tvé pomoci, se porod poměrně rychle rozjel a v 18.21 se narodila naše dcerka Josefínka. Porod byl bolestivý, ale velmi rychlý a já na něj strašně ráda vzpomínám. Proběhl téměř přesně podle mých představ a já si tím splnila sen a tím se i smířila s předchozí sekcí. I v době po porodu jsi mi byla oporou a „přítelem na telefonu“, když nám nešlo kojení. Ani teď není situace ideální, nicméně bojujeme a kojíme dál.

Moc ráda bych Ti poděkovala za pomoc a podporu a za sílu, kterou jsi mi během porodu i po něm dávala. Rozhodnutí mít Tě u svého porodu ani v nejmenším nelituji a jsem si jistá, že bez tebe by to tak snadno a tak lehce nešlo.

Hanka (zdraví Pavel, Šimonek a Josefínka)

__________________________________________________________________________________

 

Elenka, 30. 4. 2014, Porodnice Brno Bohunice

 

Přemýšlela jsem, jak popsat výhody duly u porodu :-)

Zásadní rozdíl je asi v tom, ze partner, nebo jiná osoba blízká, která by s vámi u porodu byla, s vámi sdílí bolest i strach, společně s vámi se bojí o váš život i o zdraví miminka. Vaše bolest, nebo spíš jeho vnímání vaší bolesti ho konsternuje natolik, že ho samostatně nenapadá, čím, nebo jak vám pomoci. O všechno si musíte říkat. I když vám to zrovna vůbec nemyslí :-) Takový doprovod je v podstatě jen soucitná osoba, což se sice hodí, ale moc nepomůže...

Zatím co dula ze zkušenosti ví, ze porod může bolet, a jak se maminky chovají, takže se o vás nebojí, vaše chování nijak neposuzuje, smysluplně reaguje a sama nabízí možnosti pomoci. Navrhuje polohy a aktivity a ve vhodný moment se snaží masáží odvést pozornost od bolesti :-)

Z počátku jsem měla pocit, že mi Viki se svoji drobnou postavou nemůže pomoct ani vstát z postele... Brala jsem si ji spíše jako psychickou podporu a rádce :-)

Ale při tlačení držela v náruči téměř polovinu mého těla!

U toho ještě přidržovala sondu na břiše a komunikovala s personálem, zatím co já zvládla jen kňučet a lapat po dechu :-)

Přítomnost duly taky silně ovlivňuje chování a reakce nemocničního personálu. Zatím co vy jste víceméně mimo, i přesto jsou porodníci pod "dozorem" cizí osoby :-)

V podstatě vás hned zařadí mezi alternativní rodičky a je jim jasné, že budete odmítat většinu lékařských zásahů, což rozhodně má svá pozitiva... Nevím jak popsat, čím vším mi byla Viki nápomocna, ale neumím si představit, ze by tam semnou nebyla. Už jen ta chvíle, kdy si odskočila na wc byla TAAAAK hrozně dlouhá! :-)

__________________________________________________________________________________

 

Gituška, 5. 4. 2014, Nemocnice U milosrdných bratří

Čekala jsem své první vytoužené miminko a těhotenství si plně užívala. Ve čtvrtém měsíci jsem začala chodit na cvičení pro těhotné, které vedla Viki. Do té doby jsem toho o práci duly moc nevěděla, a ani jsem o její přítomnosti u porodu neuvažovala. Na cvičení a následně pak i na kurzu „Příprava na mateřství“ jsem si ale začala uvědomovat, že pomoc někoho kdo ví, co dělat může být užitečná. Můj muž se sice na porod pečlivě chystal a byl ochoten mi se vším pomoci, ale věděla jsem, že až přijde na věc, odborná pomoc by se nám oběma mohla hodit. Přeci jen nás čekala oba premiéra. Požádala jsem proto Viki, která naštěstí měla čas. Termín jsem měla v neděli a celý týden jsem čekala s obavami, kdy to přijde, protože můj muž býval často služebně pryč. Přišel pátek a miminko asi vycítilo, že tatínek je s námi doma a Viki je v pohotovosti na telefonu, takže v noci přišly kontrakce. Sprcha je nezahnala, a tak jsem o půl třetí ráno zavolala Viki. Ta mě uklidnila a poradila mi, ať si zatím odpočinu a zavolám až to zesílí. Po chvilce ležení kontrakce zesílily, ale naštěstí to Viki vycítila a napsala, že raději přijede.Vzbudila jsem tedy muže a šla do vany. On mi uvařil porodní svařák a dobaloval tašku do porodnice. Příjezd Viki mě psychicky uklidnil a jediné co jsem se snažila vnímat, byly její rady. O půl šesté jsme vyrazili do porodnice. Po příjezdu mě čekal hodinový monitor, po kterém jsme šli do porodního boxu.

Kontrakce se pořádně rozjely a já už se soustředila jen na porod. Události mi trochu splývají, ale uklidňovalo mě, že Viki mi vždy poradila co zrovna dělat (jak měnit polohy, dýchat, chodit atd.) a ve sprše mi ochotně pomáhala včetně utírání nohou :-). Nejtěžší fáze přišla na závěr, kdy jsem ještě nemohla tlačit. Naštěstí Viki i můj muž pro názornost dýchali se mnou. Samotný porod už byl vysvobozením. Gituška byla krásná a zdravá, tak jsem ji nepustila z náruče a vychutnala si plný bonding. Viki s námi zůstala v porodním boxu ještě skoro tři hodiny po porodu a pomohla mi s první sprchou i balením.

Po propuštění z porodnice jsem si malou užívala. Viki za námi dojela domů, dala nám užitečné rady ohledně kojení, ukázala nám jak správně držet miminko a donesla nám i něco na památku :-).

 

Při každé vzpomínce na porod si na Viki vzpomenu. Děkujeme.

 

Tamara

__________________________________________________________________________________

 

Sebastiánek, 25. 2. 2014, Porodnice Brno Bohunice

Sebastiánek je náš druhý syn. Jeho bráška Matyášek se narodil před 3 lety akutním císařským řezem. Důvodem byl infarkt placenty. Ukončení těhotenství císařským řezem bylo pro nás nečekané a velmi stresující. Naštěstí všechno dobře dopadlo.

Když jsme se dozvěděli, že čekáme druhé miminko, byli jsme šťastní, ale zároveň jsme se báli toho, aby se situace znovu neopakovala. Těhotenství probíhalo naprosto bez komplikací a já jsem se cítila dobře. Přisuzuji to také tomu, že jsem navštěvovala cvičení pro těhotné, které vede Viki. Nikdy mne nebolela záda, jako když jsem čekala Matyáška a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací.

S Viki se známe už delší dobu. Je to velice milá, ochotná a vstřícná osoba s neuvěřitelným elánem do života. To, že se mnou (s námi) byla u porodu mi hodně pomohlo. Ve chvílích, kdy jsem toho měla plné zuby a neměla už sílu, mne držela psychicky nad vodou a za to jí jsem velmi vděčná, protože jsem si myslela, že to nezvládnu.

Samotný příchod Sebíka na svět trval trošku déle než obvykle, ale stává se to. V neděli 23.2.2014 mi v noci odtekla plodová voda. Po 2 hodinách jsme se s manželem a Viki rozjeli do porodnice v Bohunicích. Bolesti jsem měla po 4 minutách, ale byly to pouze poslíčci. Nález byl - otevřená na špičku prstu. Kvůli odteklé plodové vodě mne již domů nepustili a tak jsem se šla ubytovat na nadstandardní porodní box. V pondělí brzo ráno mi porodní asistentka zavedla dva čípky, že prý potřebuji odpočívat. Bolesti v tu chvíli přestaly. Viki tu celou dobu byla se mnou, kdyby se přece jen porod rozběhl sám. Bohužel nerozběhl. V úterý ráno mi tedy začali porod vyvolávat. Nejdříve čípkem, pak klystýrem a nakonec oxytocinem. Až teprve infúze s oxytocinem mi zabrala a rozjela ukrutné bolesti. Myslela jsem si, že to bude můj konec. I přesto, že mně Viki hodně pomáhala (masáže, sprchování a cenné rady) jsem si nakonec nechala zavést epidurál. Téměř po 6 hodinách bolestí se nám narodil Sebastiánek. I když porod nebyl procházka růžovou zahradou, tak to stálo za to. Ten úžasný pocit, když se maličký narodil nám už nikdo nevezme.

Viki moc děkuji za ochotu, trpělivost a chvíle, kdy byla se mnou. Byla mou rádkyní během těhotenství, při porodu a vím, že se na ni můžu obrátit i teď, když budu potřebovat s něčím poradit.

 

_________________________________________________________________________________

 

Anetka, 6. 12. 2013, Nemocnice U milosrdných bratří

Ráda bych se se všemi, kteří zvažují či přemýšlejí o přítomnosti duly u porodu, podělila o moji zkušenost s dulou Viki, se kterou jsem strávila již před porodem mnoho příjemných a především přínosných chvil v rámci cvičení pro těhotné, cyklu lekcí předporodní přípravy a rovněž na břišních tancích pro těhotné i maminky s dětmi.

Mít dulu u svého prvního porodu jsem zvažovala již delší dobu díky velmi kladným zkušenostem mé sestřenice, která žije ve Vídni. Nejdříve jsem si myslela, že u nás nic takového nefunguje, ale jednou jsem náhodně/nenáhodně narazila na možnost získat informace o přítomnosti duly (Viki) u porodu v rámci Týdne respektu k porodu. Informace, které jsem se dozvěděla, mi daly jasnou představu a především rozhodnutí o tom, že moje dula bude právě Viki.

A opravdu nelituji. Naopak. S manželem jsme se shodli, že to bylo nejlepší rozhodnutí, které jsme v souvislosti s porodem našeho prvního dítěte mohli udělat. Já osobně si vůbec nedokáži představit, jak by probíhal porod (především 1. doba porodní), kdybychom na to byli sami. No vlastně vím. Rozhodně bych nestrávila 4 hodiny kontrakcí v příjemném a mně známem prostředí domova, neboť bych zcela jistě již na začátku kontrakcí, které jsem již od začátku měla poměrně po krátkých intervalech, odjela do porodnice. Za přítomnosti Viki tomu bylo naštěstí jinak, neboť se mi plně věnovala a vedla mne, jakmile kolem 3 hodiny ráno dorazila k nám domů poté, co jsem ji telefonicky popsala svůj stav.

Musím říct, že jsem měla zpočátku krušné chvilky, které jsem jen díky podpoře a informacím od Viki psychicky i fyzicky zvládla. Možná si říkáte, že bych je zvládla i bez duly stejně jako ostatní maminy, které dulu neměly. Ano zvládla, ale bylo by to bezpochyby rozhodně psychicky i fyzicky mnohem náročnější a stresující, protože by mi nikdo neřekl proč, co a jak.

V 7 hodin ráno jsme po vzájemném domluvě a mém rozhodnutí odjely do porodnice (U Milosrdných bratří) kde se mně Viki nadále plně a intenzivně věnovala. Díky její motivaci ke změnám poloh, intenzivních masážích nejen ve sprše, důležitým radám, jak různě dýchat v souladu s měnícím se stavem (např. z důvodu, aby nedošlo k otoku branky, což by porod o několik hodin protáhlo a především znepříjemnilo) a dalších podpůrných metodách, se nám ve 12:06 narodila dcera Anetka.

Rovněž informace získané během předporodní přípravy, které jsem u Viki navštěvovala, jsem na spoustu věcí byla připravena, i když u prvorodičky by slovo „připravena“ mělo být spíš jen v úvozovkách. Nicméně, aspoň člověk tušil. Každopádně jsem postupně díky cenným informacím dospěla k poznání, že si přeji pokud možno co nejpřirozenější porod, což se mi díky sepsanému porodnímu plánu vesměs povedlo. I když bohužel šlo v samém závěru o klešťový porod, do té doby probíhalo díky přítomnosti Viki vše opravdu jako podle nějaké brožurky. Velmi si také cením rad týkající se kojení, které jsem získala po příchodu domů z porodnice, neboť je opravdu těžké při rozbíhajícím se kojení vědět, co je „normální“ a co už by mohlo představovat nějaký problém. Viki jakožto certifikovaná poradkyně při kojení má vždy nápomocnou radu a dokáže poradit, čili se mi nestalo, abych byla ve stresu, že se mi kojení nebude dařit, neboť jsem věděla, že případná konzultace a pomoc je vždy v dosahu.

Tímto bychom rádi já i můj manžel (ten byl z přítomnosti duly snad nejnadšenější ze všech :-) ) ještě jednou Viki moc poděkovali za to, že se s námi podílela na tak krásném okamžiku, kterým přivedení naší Anetky na svět rozhodně bylo.

Závěrem tedy můžeme jen dodat: „Rozhodně doporučujeme!“

Hanka, Lukáš a Anetka

__________________________________________________________________________________

 

Alžbětka, 13. 7. 2013, Nemocnice U milosrdných bratří

Moje první dítě přišlo na svět akutním císařským řezem, proto jsem si přála rodit druhé dítě normálně, vaginálně. V průběhu druhého těhotenství jsem navštěvovala cvičení pro těhotné, které vedla Viki. Cvičení se mi velmi líbilo a Viki mi byla sympatická. S manželem jsme se shodli na tom, že, vzhledem ke komplikacím u prvního porodu, bychom měli udělat vše pro to, aby to podruhé dopadlo lépe. Napadlo nás, že by zdárnému průběhu porodu mohlo pomoci vzít si s sebou dulu. Zkusila jsem tedy Viki oslovit, ona souhlasila a dnes už vím, že vzít si ji k porodu, bylo to nejlepší, co jsme pro zdárný průběh druhého porodu, mohli udělat.

Už před porodem jsem oceňovala, že jsem Viki kdykoliv mohla zavolat o radu a vždy mi ochotně odpověděla, nikdy jsem z ní neměla pocit, že ruším nebo že mám hloupé dotazy. Poradila mi také, co si vzít s sebou do porodnice a pár věcí z toho, které se nakonec ukázaly jako velmi užitečné, by mě vůbec nenapadlo si s sebou vzít, a to i přes to, že jsem druhorodička.

Když se porod pomalu rozbíhal, ochotně mi radila ve dne v noci a pro jistotu se na mě i během noci zajela podívat, aby na vlastní oči viděla, v jaké fázi se nacházím a pomohla mi lépe zvládat poslíčky a začátky první doby porodní. Původně jsem měla trošku obavy, zda se přítomností duly nenaruší intimní průběh porodu, zda se nebudu cítit nějak trapně nebo zda si manžel nebude připadat zbytečný. Ukázalo se však, že mé obavy byly zbytečné. Viki je velice energická, pozitivně naladěná a empatická. Přesně dokáže vycítit, kdy a jak člověku poskytnout nějakou radu nebo pomoc. Nijak své rady a zkušenosti nevnucuje, taktně je nabízí v pravou chvíli a vždy ponechává prostor, aby se rodiče mohli v klidu sami rozhodnout. Manželovi dokázala šikovně radit, jak mi může pomáhat. Její rady pro nás byly skutečně cenné a to i přes to, že jsme s manželem v prvním těhotenství absolvovali předporodní kurz a měli jsme dojem, že nějaké znalosti už máme. Ve víru událostí a bolestí jsem totiž v průběhu porodu na některé věci zapomínala a bylo pro mě neocenitelné, že mi Viki radila konkrétní rady, šité na míru konkrétnímu okamžiku. V první době porodní mi tak pomohla se mnohem víc uvolnit, celkově o mě pečovala a její masáže neuvěřitelným způsobem pomáhaly zmírňovat bolest v kříži.

V druhé době porodní se mnou doslova prodýchávala kontrakce a během tlačení mi dost pomáhala i fyzicky a to i přes to, že měla v době mého porodu těsně po vykloubení kolena a nohu měla v ortéze. Chovala se naprosto profesionálně a to, že ji noha musela určitě taky hrozně bolet, nedala vůbec najevo a nijak se nešetřila. Když nastaly komplikace, pomohla mi pochopit různé nabídky doktorů na řešení problému a rozhodnout se o dalším průběhu porodu. Svým pozitivním přístupem i smyslem pro humor mě psychicky držela nad vodou.

Nakonec porod dobře dopadl a Viki nám pomohla s prvním přisátím miminka k prsu. I v průběhu šestinedělí se nám Viki několikrát ozvala, aby zjistila, jak se nám daří a ochotně nám odpovídala na jakékoliv dotazy ohledně miminka. Cenné pro mě byly i některé rady týkající se kojení a to i přes to, že jsem druhorodička a první dítě bylo kojené.

Zkrátka a dobře, jsem velice ráda, že jsme se rozhodli vzít si k porodu dulu Viki, na svůj druhý porod, přes to, že byl docela komplikovaný, vzpomínám velice ráda a tímto dule Viki moc a moc děkujeme!

Klára, Radim a Alžbětka    

__________________________________________________________________________________

 

Valdík, 31. 5. 2013, Porodnice Obilní trh

Viki je má dlouholetá kamarádka a skvělý člověk. Když jsem se dozvěděla, že začala nabízet služby duly a já se dozvěděla, že jsem těhotná, vůbec jsem neváhala. Navíc jako prvorodička jsem byla plná představ, očekávání a možná i malinko obav co se porodu týče.

S Viki jsme se začaly potkávat nejdříve na cvičeních, pak i soukromě na předporodní přípravě. Na porod jsem se tak s její pomocí mohla připravit nejen fyzicky,ale i psychicky. Vždy jsme ocenila, že můžu vznést jakýkoli dotaz a nepřipadat si hloupě. Viki totiž vše se zájmem poslouchá a zcela bez jakýchkoli předsudků zodpoví. Rychle jsem s ní nabyla dojmu, že porod je krásná přirozená věc a velká výsada ženy :o)

Viki mi podala v rámci setkání velmi cenné informace i ohledně věcí co vzít do porodnice, probrala se mnou moji představu porodu, na mé přání pomohla sestavit porodní plán.

Její pomoc při porodu samotném je neocenitelná. Malý byl přenášený o devět dní (během kterých mě v porodnici ob den stresovali že už je docela velký, že mi udělají hamiltna a kde co), během kterých jsem s ní konzultovala snad stokrát, kdy mi poradila, co můžu na vyvolání porodu zkusit a podržela i psychicky. Nakonec jsem musela na porod vyvolávaný, neb už mě v porodnici nechtěli nechat dál přenášet. O porodech vyvolávaných se často říká, že jsou více náchylné k nějakým komplikacím, protože je tam lékařský zásah hned od začátku.

Odjeli jsme tedy do porodnice a poté co mi zavedli prostaglandin a píchli vodu jsme i díky tomu, jak tam se mnou Viki pracovala a starala se odrodili za 4,5 hodiny. Pomohlo mi, že mě masírovala, pomohla mi ze sprchy, do sprchy, obouvala ponožky, nabízela nové úlevové polohy, a hlavně mě neutěšovala, naopak naladila mě tak, abych neskuhrala a soustředila se na to, že Valdík přichází na svět. Na druhou dobu porodní pak přijel do porodnice i tatínek Valdíka a Viki velmi intuitivně reaguje na aktuální situaci, nechá rodičům takový prostor jaký potřebují. I když si člověk dopředu ujasňuje jakou má kdo představu, reaguje na nastalou situaci a potřeby mé, tatínka a dítěte.

Po porodu s námi zůstala další dvě hodiny, ve kterých by se mohlo zdát, že už není potřeba,ale naopak,nejprve se stáhla a nechala nás užít si první okamžiky, až to bylo potřeba, a tatítek si vzal malého, pomohla mi do sprchy, obléct se, najíst a v klidu odejít na šestinedělí.

Velmi ochotně za mnou přijela ještě i do porodnice den po porodu řešit problémy s kojením a i po té jsem jí mohla kdykoli zavolat a řešit co je potřeba,porodem to totiž nekončí ale začíná :o)

Porod byl tak pro mě pozitivní zážitek a krásný start s malým.

Velké díky nás tří

Hanka, Vítek a Valdík

 

_________________________________________________________________________________

 

Anetka, 2. 10. 2012, Porodnice Obilní trh

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem moc ráda a to i když jsem věděla, že na to budu sama. Na porod jsem ze začátku nemyslela, jen jsem chtěla, aby moje dětátko bylo v pořádku. Když bylo po druhém ultrazvuku a vše bez problémů, začala jsem myslet i na porod. Nedovedla jsem si to vůbec představit a nechtěla o tom příliš přemýšlet, chtěla jsem se hlavně těšit na miminko. Jednou věcí jsem si ale byla jistá: nechci na to být sama. Partner nebyl a na rodinu jsem se nechtěla spoléhat, možná by zrovna neměli čas a taky jsem nechtěla, aby se mnou byl kdokoliv má zrovna volno. Porod byl pro mě důležitý a nejen pro mě, ale i pro to miminko co se narodí. A tak jsem se rozhodla pro dulu. Našla jsem na strankách České asociace dul Viki, setkaly jsme se a já věděla, že se na ani budu moci spolehnout. Už jsem neměla moc času do porodu, ale zvládly jsme i rychlokurz, pomohla mi s porodním plánem a hlavně: byla u toho, když jsem ji potřebovala. Vůbec jsem netušila, jak moc mi může pomoci a nedovedu si vše představit bez ní. Snad nikdo o mě nikdy tolik nepečoval, bylo jedinečné, jak mě vším trpělivě vedla, masírovala, kdyby nebylo těch bolestí, užívala bych si to. Anetka prišla na svět přirozenou cestou a i když personál porodnice zrovna nerespektoval porodní plán, nenechala jsem si miminko nikam odnést a ještě ten den jsme začaly kojit.  Po porodu jsem věděla, že se na Viki můžu obrátit a i když jsem vše i díky jejímu kurzu zvládala, ještě jsme se sešly a probraly to, čím jsem si nebyla jistá. Po zkušennosti s dulou Viki vím, že by ji žádný partner nedokázal nahradit a můj zážitek z porodu je díky ní pozitivní i přes pár komplikací. Anetku plně kojím a velmi prospívá od prvního dne, co se narodila.

 

_________________________________________________________________________________

 

Anička, 26. 8. 2012, Porodnice Obilní trh

Že chci rodit s dulou jsem věděla hned od počátku těhotenství. Z porodu jsem díky televizi a svému okolí měla takový strach, že jen to slovo mi nahánělo hrůzu.  Dula pro mě v tu chvíli znamenala něco jako berličku, někoho, na koho můžu přenést veškeré své pocity a obavy a kdo ten strach a bolest prožije a odnese za mě. Partner být u porodu nechtěl a já to respektovala a byla jsem i ráda, protože představa, že mě uvidí trpět, nebo mě uvidí ve stavu, který vnímám velmi intimně, pro mě byla nemyslitelná.

Můj gynekolog mě hned na začátku těhotenství zbytečně vystresoval, že díky své úzké pánvi dítě nad 3 kg přirozeně neporodím a že v mém případě je velmi pravděpodobný císařský řez.

Díky své sestře – dule Viki jsem se ale s přibývajícími stupni těhotenství dostávala k velmi zajímavým informacím a začínala jsem věřit, že i porod může být prožit úplně jinak, než jak jsem byla zvyklá to slýchávat a vídat doposud.

Čím víc se blížil termín porodu, tím míň jsem se obávala bolesti, jedinou nervozitou pro mě byl pocit neznáma, ale pořád jsem věděla a uklidňovala se tím, že mám svoji dulu.

Viki mi ochotně podávala informace a odpovídala na veškeré mé, někdy i stupidní dotazy. Už v těhotenství mi dala mnoho velmi užitečných rad např. co se před porodem jí, pije, používá, aby bylo tělo lépe připravené na porod. Jak ulevit při porodu od bolesti a jakým způsobem nechat porod přirozeně plynout. Říkala mi o kladech i záporech medicínsky vedeného porodu, o indikacích a vedlejších účincích medikamentů, podávaných v průběhu porodu a vždy mi nechala možnost, abych se sama rozhodla pro mě nejvhodnější alternativu.

Jsem opravdu velmi ráda, že jsem využila služeb duly Viki, protože díky ní byl můj porod krásným zážitkem, na který nebudu vzpomínat s hrůzou. Naopak, svým pozitivním zážitkem můžu pomoci jiným rodičkám, které se porodu zbytečně obávají.

Díky Viki, její péči v době kontrakcí, její podpoře ve chvílích, kdy se miminko dralo na svět, se mi za její pomoci podařilo porodit krásnou zdravou dceru nad 3 kila a to přirozenou cestou a bez použití jakýchkoliv preparátů podávaných v porodnici.

Děkuji Ti, sestro!

_________________________________________________________________________________

 

Eliška, 28. 2. 2012, Porodnice Brno Bohunice

Když jsem zjistila, že čekám miminko, dostavily se pocity neuvěřitelného štěstí a radosti, které vzápětí vystřídal obrovský strach, obavy a stres kvůli zdravotním komplikacím. Dlouho jsem proto řešila to, co bylo aktuálně potřeba - že mě čeká také porod jsem si začala uvědomovat až někdy po 30.tt. V té době mě napadlo, že by bylo dobré, abychom na to celé s manželem nebyli úplně sami. Začala jsem se ptát známých, hledat na internetu a obvolávat všechny duly, které mi přišly sympatické. Žádná z nich však už nemohla, protože jsem prý volala pozdě.

Naštěstí jsem pak narazila na web, který patřil Viki. To, co jsem si tam přečetla, bylo sympatické, stejně jako sama jeho majitelka při našem prvním setkání. Dobře na mě působilo to, že měla vystudovanou fyzioterapii, účastnila se spousty různých kurzů, včetně toho pro budoucí duly – snažila se tedy porozumět nejen lidskému tělu, ale i duši.

Viki je malá droboučká osůbka, která ale musí každého odzbrojit svojí obrovskou pozitivní energií a chutí do práce, přesněji řečeno chutí pomáhat druhým. Jak jsem pochopila – s nadšením sbírá (studiem a i na vlastní životní cestě) nové informace, kterými chce druhým ženám a jejich rodinám pomoci v situaci, když  se jejich život  s příchodem děťátka od základů mění. Jsem moc ráda, že jsem si vybrala jako průvodce touto životní etapou  zrovna Viktorii, i když mi přímo s porodem nemohla pomoci tak, jak bychom si obě představovaly – musela jsem rodit císařským řezem a kvůli předčasnému odtoku plodové vody byl bohužel porod od samého začátku řízen vyloženě medicínsky. Přirozeně se prostě mojí dceři Elišce ven nechtělo.

 Díky Viki jsem ale po celou dobu měla pocit, že na to všechno nejsem sama a byla jsem díky její přítomnosti klidnější. Moc mi pomohla masážemi zad, povídáním, radami ohledně porodních poloh, když jsme ještě doufaly, že porod proběhne přirozeně.

Ráda bych ti touto cestou, Viki, poděkovala - za podporu, nejen před porodem a během něho, ale i po něm. Ona ta pomoc má hodně různých tváří – v pravý čas poradit, povídat si, mluvit o věcech otevřeně, podělit se o zkušenosti, nebo prostě jen být vedle někoho, když to zrovna potřebuje… Moc mi pomohlo, že jsi se mnou po porodu probrala všechno, co se událo, upozornila mě na to, s čím by mohl být problém a co je dobré udělat pro to, aby vše probíhalo hladce.  I s kojením jsi nám poradila naprosto úžasně, dodnes používáme polohy, které jsi nám ukázala a Eliška je při pití mlíčka moc spokojená.

Pokud někdo váhá, zda si vzít dulu k porodu – určitě říkám ANO a pokud bych se někdy rozhodla pro další dítě, určitě budu chtít Viki u porodu znovu.

Ještě jednou ti s Eliškou moc děkujeme a přejeme hodně pracovních i osobních úspěchů!

T + E


Kontakt

Dula Viki

Certifikovaná dula,
certifikovaná poradkyně při kojení o. z. Mamila, registrovaná fyzioterapeutka

IČ: 76089355
č.ú.: 7743007731/2010


Tel: +420 774 300 773